Neděle 22. červen 2003 - Petrohrad

Kolem deváté hodiny se scházíme na Ruzyni. Já - Ondra Uher, Dan Hauser, Dan Biben, Láďa Markl, Aleš Chrobok a Marián Šturala. Odlet 11:15 směr Sankt Petěrburg. Nálada po včerejším náletu veselá, těšíme se na Auroru!

V Petrohradu přistáváme před šestnáctou hodinou místního času, takže si posouváme hodinky o dvě hodiny do předu. Odbavovací hala je plná lidí, kteří tvoří čtyři ani ne fronty, jako spíš průvody, které ústí u čtyřech otevřených okének. Asi po dvou hodinách otevírají páté a to je radosti. Celá hala aplauduje, jako po premiéře v La Scale. Na řadu se dostáváme před sedmou. Holt si musíme začít zvykat, že jsme v Rusku. Potom si vyzvedáváme bágly. Dan ho má krásně prošpikovanej od maček. Pak jdeme domluvit dopravu do naší gastinice, kde máme strávit dnešní noc. Z letiště odjíždíme Tranzitem, narvaný jako sardinky, ještě s nějakýma frantíkama. Ti jedou ale do lepšího. V gastinici se registrujeme na recepci, házíme bágly do pokojů a vyrážíme do města. Na recepci nám radí autobus k metru. Ještě se vracíme na letiště vyměnit první rubliky a už se vezeme v autobuse. Zprvu jsme nevěděli jak zaplatit, ale hned jak jsme nastoupili, všechno bylo jasný. V autobuse běhá mezi lidmi speciálně vycvičená asi třicetikilová bábuška, která to kasíruje, cena je 6 rubliků. Dojíždíme k metru (stanice Moskovskaya), kupujeme kupón za sedm rubliků, házíme do turniketu a jedem. Cestou v metru ještě zaslzíme u reklam na Kozla s textem "častica Čechii s taboj" a míjejíce kabinky s dozorčími jednotlivých eskalátorů zhodnotíme ruskou politiku zaměstnanosti. Procházíme park a nábřeží, kde je spousta rybářů, až konečně dorážíme k našemu prvnímu cíli, Auroře. Tak tady to začalo, výstřelem a špatnou obranou zimního paláce. Hnedka si s Danem platíme prohlídku za 100 rubliků. Přes den se neplatí, ale je jedenáct v noci… Provádí nás námořník v dobové uniformě a všechno ukazuje. Jde s námi ještě jeden ruskej páreček, takže se věnuje spíš jim. My pobíháme po lodi, všechno zkoumáme a samozřejmě fotíme. Potom jdeme dlouhou procházkou k Zimnímu paláci. Od zimního paláce se procházíme po Něvském propspektu a hledáme první stanici metra. Když jí konečně nacházíme, máme hlad a hlavně žízeň. A ejhle, stánek! Ochutnáváme hot dog a hamburger a hlavně první Baltiku. Jak tak ochutnáváme, ujelo nám poslední metro. Stojíme tam jako trubky a přemýšlíme co teď, v tom k nám přichází asi třináctiletý klučina a jestli prej taxi frends. Ptáme se kolik, vytahuje tabulku a říká, že padesát americkejch babek za auto. Asi nám nic jiného nezbývá, tak se rozhodujeme smlouvat. Navrhujeme třicet, kluk ani nemrkne a říká O.K. frends. Potom se dovídáme, že taxikář by jel i za patnáct, půlku dostal totiž náš milý friend. Ještě se ptám taxikáře, jestli by zastavil u nějakého stánku s pivem. Odpověď "no problem" je víc než dostačující. Nevíme, jestli bude posádka druhé Volhy také tak obezřetná, a proto kupujeme raději dvanáct kousků. Byla… Sedíme před gastinicí, máme skoro třicet pivek a řešíme to. Přidává se k nám námořník z Dagestánu a něco furt mektá, tak mu dáváme taky pivo.To nám to pěkně začíná, ani nevím, v kolik jsem do hajan.

fotky