Pondělí 23. červen - Mineralne Vody, Nálčik

Ráno nás budí děžurnaja, že musíme rychle vypadnout, autobus na letiště prý už čeká, tak honem, honem rybjata. Odjíždíme na vnitrostátní letiště. Odbavujeme se, Láďa a já platíme za nadváhu. váha sice ukazuje 25 kg, ale paní nás ihned uvádí do reality, povoleno je totiž do 25kg a u vas 25 kg, nu što, daváj 150 rublej! Nastupujeme do letadla a ptáme se, kde sedíme, letuška říká "čas". Zjišťujeme, že budeme sedět tam, kde zbude místo. Sedím na prostředním místě troj sedačky. Vpravo místní blondýnka, co se se mnou pokouší žvatlat anglicky a kupodivu zjišťuje, že umí líp než já, vlevo cholerický děda, co se mu klepou pastelky jako Nicolasi Cageovi ve filmu Living Las Vegas. Kluci to mají ještě horší, sedí v zadu u dveří a celou cestu na ně kape zkondenzovaná voda.

Při přistávání dělá pilot s letadlem (Tu 154) takový kousky, že se chci zeptat, jestli je to normální. Pak si říkám, že by mi mohli odpovědět ne, tak se radši ani neptám. Přistáváme asi před třetí hodinou odpoledne. Po vstupu do haly se hned strhává boj mezi místními taxikáři o to, kdo nás poveze. Vybíráme si takovýho mazáka ve vyžehlený modrý košili se slušivou bekovkou. Přibírá si ještě parťáka. Bereme dorazivší bágly (mašinka se zavazadly vjela rovnou celá do haly, a tak si každý bere to svoje - docela úsporný) a jdeme. Venku dost dlouho smlouváme o cenu, nakonec se domlouváme na padesáti babkách do Nálčiku. Tam dorážíme pozdě, takže na úřadech je už zavřeno. Chceme odpálkovat naše průvodce, jenže ejhle. Prý jsme jim slíbili, že když nám zařídí Propusk a OVIR, že nás povezou až do Elbrusu. Ale oni nám ho nezařídili. Prý že zítra zařídí. Zase asi hodinová debata, nakonec se necháváme vyhodit u gastinice na autobusovém nádraží a domlouváme se, že nás druhý den ráno vyzvednou, pomohou zařídit papíry a pojedeme. V recepci sedí obézní koketa, která má hroznou radost, když se dozvídá, že jsme češi. Prý byla v pětasedmdesátém na rekreaci v Československu - Praha, Bratislava, Karlovy Vary, Mariánské Lázně…príma… Cena je 650 rubliků za všech šest lidí, což se nám líbí. Házíme na pokoje bágly a někdo si všímá útulného bystra nedaleko. Už tam sedíme, pijeme pivko a ochutnáváme první šašlik, potom biftek, pivo, koňak… Je to fajn… Když už opravdu zavírají, odcházíme do gastinice. Marián nelení a ještě někde kupuje pivka, takže končíme na pokojích s lahváčema…