Úterý 24. červen - Propusk, OVIR, Elbrus

Ráno nás starostlivě budí náš dopravce, možná se bál, abychom nešlápli na zmizík… Nejdřív nás veze k vojákům (Generální prokuratura). Tady žádáme o povolení pro vstup do pohraniční oblasti - PROPUSK. Voják si opisuje naše jména, čísla pasů a místa, která hodláme navštívit a potom mizí někde v hloubi útvaru. Asi za půl hodiny se vrací s písničkou, že povolení je zdarma, ale trvá tři dny, než nás všechny prověřej…nebo ať vyvalíme 50 americkejch babek a bude to za pět minut… ha ha ha … Smlouváme na míň. Tvrdí, že je to pro náčelníka a že to nejde. Jó, kdyby bylo na něm, prej mu stačí krabka cigaret… nakonec mu dáváme 40 dolarů a za chvíli je PROPUSK na světě. Potom jedeme na ministerstvo pro přistěhovalectví, vyřídit OVIR. To trvá něco přes hodinu a máme ho v kapse, respektive v pase. Cena je 250 rublů na hlavu. Potom konečně odjíždíme z Nálčiku směrem k horám. Počasí nevypadá vůbec dobře, přes clonu černočerných mraků není vidět vůbec nic. Nálada je dobrá, máme ještě hodně přes dva týdny času. Asi v půli cesty nám naši přátelé zastavují a vyhazují nás do dodávky u cesty. Ta nás prý doveze až na místo. Vše je již zaplaceno, nemusíme se o nic starat. Dostávají tedy každý po 40 dolarech a mizí. Nasedáme do dodávky, přesvědčujeme se, zda je to skutečně zaplaceno a valíme. Od řidiče se dovídáme, že za nás dostal 500 rubliků…. Vyhazuje nás nad vesnicí Elbrus, na začátku údolí Adyl-su. Valíme do předem vytipovaného alplageru, také s názvem Elbrus. Vítá nás tam šéfka, malinká, asi třicetikilová, zato dost rázná Galina Konstantinovna. Za 2 dolary na noc stavíme stany a za další dva si objednáváme snídani. Galina nám taky radí, ať se jdeme zaregistrovat ke spasiťelom (místní horská služba). To taky po chvíli děláme a kupujeme si u nich mapy. Za tři sta rublů tři díly docela dobrý mapy celého Kavkazu. Večer dáváme jídlo a pak vyrážíme na pivko ke stánku. Když se vracíme, Danda, Marián, Láďa a Aleš jdou ještě do budovy kempu na toaletu. Tam je odchytává místní boss, Čečenec, který tu má asi 50 sirotků z čečny. Prý pracoval ro KGB, potom pro nějaké zahraniční humanitární společnosti a dnes se stará o sirotky po obětech čečenské války. Na to, že má úplně nového meďáka mu to očividně sype… Nicméně zve naše borce k sobě a tam se strhává pitka jak z filmu svéráz národního lovu…